ráda bych se s vámi podělila o svou opravdu velkou radost z mé první životní výhry.
Ano vyhrála jsem soutěž, jejíž hlavní cenou byl balík..... VLOŽEK !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!:-):-):-)
A jak to vlastně celé bylo?
Jednoho deštivého dne jsem brouzdala na blogu www.blogerky.cz kde mě zaujala výzva "Napiš o čem se nemluví " v rámci soutěže organizované společností Ria. Nejvtipnější příspěvek prý vyhrává. Tak jsem napsala co je pro mne jako téma tabu. Můj příspěvek rázem zapadl mezi milionem dalších komentářů o čem se nemluví a to především tipu: nemluvím o sexu , nebo o menstruaci, nebo o tajemství, které mi někdo řekne, nebo o klukách s mamkou, nebo o trapasech atd.atd.
V rámci rodinného koloběhu jsem na to,že jsem někam něco napsala zapomněla a najednou mi jednoho krásného dne přišel email, ve kterém mi organizátoři soutěže oznámili,že shledali můj příspěvek jako nejvtipnější a tak teď čekám až mi balíček od společnosti Ria dorazí :-)))
Pokud byste se chtěli pobavit, zde je můj příspěvek :-)
http://www.blogerky.cz/exkluzivne/o-cem-se-nemluvi-aneb-vyhraj-balicek-ria
O čem se nemluví - to byla v mém případě první menstruace. A asi pro většinu mladých dívek je to dost diskrétní záležitost. Nemluví se o tom ve škole před klukama a ani před mužskými protějšky v rodině. Tak to bylo v mém případě, kdy jsem s velkým studem tuto revoluční událost oznámila své matce s připomenutím, ať to hlavně nikomu neříká!!!!! Matka přikývla a věnovala mi jednu ze svých "cihel" jak se tenkrát nazývaly vložky bez křidélek, které vážily asi 2 kila, protože ty s křidélky se ještě moc neprodávaly.Já jsem pokrokově namítla,že tohle teda rozhodně nosit nebudu a šla jsem si koupit vložky s křidélkami. Jelikož byl pěkný letní den, měla jsem kraťasy a tílko a vykračovala si to po hlavní třídě do krámu. Najednou mě něco jakoby plácalo do zad, říkám si co to je? A hle, byla to matčina super vložka, která mi vylezla a visela mi jako ocásek vzadu z kalhot. Ještě,že jsem si toho všimla a neztratila jí. Pane Bože takovej trapas!!!! Nějak jsem se přitiskla ke zdi obchodu a snažila se jí zastrčit, to už ovšem kolemjdoucí tak trochu divně koukali. No a po tomlhe super trapasu jsem přišla domů s balíčkem létajících vložek a mezi dveřmi mi gratuloval pan otec k tomu, že už je ze mě žena. Jen jsem se nenávistným pohledem podívala na matku, která mi přísahala,že neřekne nikomu ani slovo a šla do pokojíčku. Nemohla jsem jí tu zradu dlouho odpustit, ale nyní, kdy jsem už sama matkou, tak jí chápu. Byla to i pro ní velká událost a musela se s ní přece podělit
Žádné komentáře:
Okomentovat