O čem se nemluví

Vážení a milí,
 ráda bych se s vámi podělila o svou opravdu velkou radost z mé první životní výhry.
Ano vyhrála jsem soutěž, jejíž hlavní cenou byl balík..... VLOŽEK !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!:-):-):-) 

A jak to vlastně celé bylo?
     Jednoho deštivého dne jsem brouzdala na blogu www.blogerky.cz kde mě zaujala výzva "Napiš o čem se nemluví " v rámci soutěže organizované společností Ria. Nejvtipnější příspěvek prý vyhrává. Tak jsem napsala co je pro mne jako téma tabu. Můj příspěvek rázem zapadl mezi milionem dalších komentářů o čem se nemluví a to především tipu: nemluvím o sexu , nebo o menstruaci, nebo o tajemství, které mi někdo řekne, nebo o klukách s mamkou, nebo o trapasech atd.atd.
     V rámci rodinného koloběhu jsem na to,že jsem někam něco napsala zapomněla a najednou mi jednoho krásného dne přišel email, ve kterém mi organizátoři soutěže oznámili,že shledali můj příspěvek jako nejvtipnější a tak teď čekám až mi balíček od společnosti Ria dorazí :-)))

Pokud byste se chtěli pobavit, zde je můj příspěvek :-)
http://www.blogerky.cz/exkluzivne/o-cem-se-nemluvi-aneb-vyhraj-balicek-ria

O čem se nemluví - to byla v mém případě první menstruace. A asi pro většinu mladých dívek je to dost diskrétní záležitost. Nemluví se o tom ve škole před klukama a ani před mužskými protějšky v rodině. Tak to bylo v mém případě, kdy jsem s velkým studem tuto revoluční událost oznámila své matce s připomenutím, ať to hlavně nikomu neříká!!!!! Matka přikývla a věnovala mi jednu ze svých "cihel" jak se tenkrát nazývaly vložky bez křidélek, které vážily asi 2 kila, protože ty s křidélky se ještě moc neprodávaly.Já jsem pokrokově namítla,že tohle teda rozhodně nosit nebudu a šla jsem si koupit vložky s křidélkami. Jelikož byl pěkný letní den, měla jsem kraťasy a tílko a vykračovala si to po hlavní třídě do krámu. Najednou mě něco jakoby plácalo do zad, říkám si co to je? A hle, byla to matčina super vložka, která mi vylezla a visela mi jako ocásek vzadu z kalhot. Ještě,že jsem si toho všimla a neztratila jí. Pane Bože takovej trapas!!!! Nějak jsem se přitiskla ke zdi obchodu a snažila se jí zastrčit, to už ovšem kolemjdoucí tak trochu divně koukali. No a po tomlhe super trapasu jsem přišla domů s balíčkem létajících vložek a mezi dveřmi mi gratuloval pan otec k tomu, že už je ze mě žena. Jen jsem se nenávistným pohledem podívala na matku, která mi přísahala,že neřekne nikomu ani slovo a šla do pokojíčku. Nemohla jsem jí tu zradu dlouho odpustit, ale nyní, kdy jsem už sama matkou, tak jí chápu. Byla to i pro ní velká událost a musela se s ní přece podělit  

Blogerky.cz

 A jsem součástí :-) http://www.blogerky.cz/

Po čem ženy touží

Velmi aktuální téma, které mě v poslední době zaujalo, je mnohými opěvovaný román "50 shades of grey", který  se letos v únoru objevil i v našich kinech. Jelikož jsem se tomuto davovému šílení (především ženské části populace) vyhnula díky již dvouměsíční chřipkové karanténě, kterou statečně snáším doma jen v obklopení mých nejbližších (děti,manžel,někdy babička) a v hlavě mi často zní text písně Karla Černocha "Kamarád mi schází čím dál víc". Je s podivem, že ani já jsem tomuto davovému "kouzlu" nakonec neunikla. 

     Jak jsem již podotkla nepotkávám nikoho z mých přátel díky rodinné izolaci. Musel to tedy být někdo z rodiny, kdo  mě přivedl na tak skvělý nápad jít na výše zmiňovaný snímek do kina. A byla to ku podivu moje matka. Kdo zná mojí matku ví, že ta od té doby co je v důchodu (to je již nějakých hezkých 10 let) nevystrčí hlavu z domu. Teda hlavu jo, ale to je asi tak to jediné. Díky tomu, že je matka vášnivá kuřačka, má vystrčenou hlavu z baráku neustále. Na jednu stranu si říkám aspoň, že tak, protože to je jediný způsob jak se v jejím případě nadýchat "čerstvého vzduchu" a "okysličit" si krev. 

     Začalo to tak, mamka si po dlouhé době vyšla na procházku do obchodního centra, které je vzdálené od našeho domu celých 100 metrů. Důvodem bylo to,že něco potřebovala v lékárně a jelikož otec, který v domácnosti běžně plní funkci nákupčího a messengera nebyl doma, musela se proto na výlet vypravit sama. Jelikož  má mamka všude plno známých a vždy někoho potká, nebylo tomu jinak ani při jejím výletě do lékárny. Potkala kamarádky, které šly zrovna do bijáku na film padesát odstínů šedi. Jelikož se biják nachází v horním patře OC (tedy 1 zastávka výtahem), rozhodla se mamka,že to není daleko, a že půjde s nimi. Po shlédnutí filmu mi nadšeně volala, že na to určitě musím jít, že si dokonce koupila i slevovou kartičku na další představení a budu tedy mít 20 Kč slevu, což se vyplatí. Odvětila jsem jí puritánsky, že na nějaký sado maso nejdu, že mám poněkud odlišný vkus, ale mamka se nedala odbýt. Argumentovala tím,že je to velice jemné, ať vezmu manžela, že nám pohlídá a ať si to užijeme :-)

     Nevím jestli to bylo tím šokem,že i mamka viděla tento unikát, ale poslední argument, který mě přesvědčil jít na tento stupidní film do kina, byl jeho opravdu jednoduchý děj. To v poslední době celkem ocením, protože abych se zabývala ještě tím,že budu přemýšlet, na to již opravdu mezi koloběhem plíny-prádlo-žrádlo nemám čas a hlavně kapacitu. 

     Ok řekla jsem si, aspoň nějaký vzrůšo do toho stereotypu. Dala jsem tedy děti k matce, přesvědčila "nadšeného manžela" a vyrazili jsme. Před odchodem  mi matka ještě šeptem řekla, že můžeme tentokrát spát s manželem sami v ložnici, že si děti vezme na noc k sobě. To je super řekla jsem si v duchu a při pohledu na manžela, který má hnutá záda a sotva leze jsem tuto nabídku kvalitního sexu zase rychle zavrhla.

     V kině jsme uplatnili slevovou kartičku, kterou mi matka neodbytně několikrát připomněla, koupili jsme si obřadně popcorn a spolu s dalšími ca.50 ženami, které evidentně vyrazily na dámskou jízdu usedli do sálu. Po cestě se k nám připojili ještě 2 muži, kteří šli spolu a tak se manžel necítil, tak sám. S poznámkou, že doufám,že ty dva chlapy nebudou sedět za námi, a že to nebudu mít v kapuce, jsme usedli na dvousedadlo. Podotkla jsem ještě: "Drahoušku, to se těším, to si užijeme" a dočkala jsem se odpovědi: " No to jo, to si hezky schrupnu" :-)

     Během filmu jsem se manžela ptala jak se mu to líbí a ten mi romanticky odpověděl, že potřebuje hrozně na záchod, a že asi praskne. Takže pocity, který film vzbuzuje mohou být opravdu různé. Někdo zažívá romantiku,někdo zažívá muka. Já se romanticky (asi jako většina dívek) zamilovala do hlavního hrdiny a manžel po skončení filmu do záchodové mísy, na kterou se celý film tak moc těšil! :-) 

Zápis do MŠ

S příchodem jara začíná i období zápisů do mateřských školek, což bývá noční můra většiny rodičů vzhledem k nedostatku míst v těchto přeplněných institucích. Jelikož jsem již absolvovala tento nezapomenutelný zážitek minulý rok s 2,5 letým synem a 9 měsíčním břichem, které mělo tvar overballu, seškrtala jsem letos počet školek na polovinu. Popíši Vám jak u nás takový zápis do MŠ probíhal.

     V první řadě, jsme museli přehlásit dítě na adresu k manželovi, kde se celá rodina trvale zdržuje, jelikož máme s manželem každý jinou adresu trvalého bydliště  a dítě automaticky spadá pod adresu své matky. Takže jsme se celá šťastná rodina vydali výlet na radnici městské části, kde jsme vytrvale čekali s  pořadovým lístkem (těch jsme měli asi 5, protože jsem stále mačkala různé varianty,kde by tak asi tuto záležitost mohli vyřizovat). Když jsme se po vydatné čekací době dočkali, dostali jsme u okénka k vyplnění žádost, zaplatili poplatek a dozvěděli se,že stejně školku nedostaneme,protože berou jen předškoláky a našemu podzimnímu dítku nebudou v den nástupu do MŠ ještě 3 roky. Nicméně nás to neodradilo a syn po absolvování této procedury již úředně spadal jinam než pod lůno své matky.

     Další věc, která byla třeba zařídit byla několikahodinová návštěva webových stránek všech MŠ v naší městské části a vybrání té vhodné (takže pro jistotu všech), stáhnutí přihlašovacích žádostí a evidenčních listů a jejich následné několikahodinové vyplnění, které mi manžel trpělivě tiskl a tiskl stále nové a nové,protože jsem skoro v každém udělala chybu. 

     Dalším krokem byla návštěva u pediatra, který nám za poplatek 100 Kč za ks tyto přihlášky potvrdil. Jelikož jich bylo asi 5 pořídila jsem si speciální desky,kde jsem měla ke každé MŠ ve fólii vždy zastrčenou přihlášku + ev.list,abych věděla co k čemu patří. 

     Nastal den odevzdání přihlášek a tak jsem se vesele vydala na okružní jízdu po MŠ se svým synem,který tento nápad velice uvítal a za slíbenou odměnu ani moc neprotestoval. Při návštěvě první  školky jsem s několika dalšími rodiči stála frontu před školkou a měla tak čas se rozhlížet po okolí (školka se nacházela mezi starýma panelákama) a při představě,že sem bude můj syn chodit jsem se zase sebrala a odjela. Další školka vypadala lépe,tak jsme odevzdali přihlášku,dostali pořadové číslo a jeli o dům dál. Při poslední školce syn už řval jak tur a já málem porodila. Měli jsme to za sebou. Pečlivě jsem zastrkala všechny pořadové lístky do desek a polopaticky vše vysvětlila manželovi.  A jelikož se přiblížil termín porodu, zainstruovala jsem manžela, aby se synem na samotný zápis jel sám a odešla do porodnice. Nejlepší je,že zápisy probíhají vždy v tu dobu,kdy syn po obědě spí, takže manžel místo toho,aby syna spát nedával, nebo ho dal spát dřív ho nechal hezky vyspat a tak stihli jen 2 školky. Takže ten zbytek mého úsilí byl ztracen v nenávratnu.

     Za pár týdnů nám přišlo vyrozumění, že syn přijat nebyl. Ó jaké překvapení. Syn tedy začal chodit do školky soukromé. Tato školka je moc hezká, všichni jsou moc hodní a my vlídně odevzdáváme měsíčně této milé instituci mojí mateřskou. Každodenní vodění řvoucího dítěte do školky mě utvrdilo v tom,že to byl opravdu skvělý nápad dát dítě do školky a pomalu jsem začínala propadat depresím co jsem to za matku, která dítě odstrčí do bacily zamořeného doupěte plného usmrkaných a řvoucích dětí a šílených učitelek. Samozřejmě mě následné vyzvedávání ze školky pokaždé stálo skoro dvě stovky, protože když jsem viděla uplakané dítě,které ke mně běží, tak jsem mu po každé něco koupila. Jenže tato metoda nebyla příliš efektivní,protože po 3 dnu již dítě s úsměvem na rtech, když mě vidělo, začalo hraně natahovat a když jsem se ho zeptala,jak bylo ve školce,tak mi odpovědělo: " Maminko já jsem plakal - a dárek koupila máma? Chci auto,traktor,valník....."

     V polovině roku jsem se dočetla v novinách,že se  otevírá nová školka. Jelikož je syn většinu času ne ve školce, ale doma nemocný a s ním i já i můj mladší syn a někdy (když je doma) i můj muž (na tuto pasáž navazuje článek chřipkový masakr), tak s vidinou toho,že ušetříme jsem se rozhodla,že tam syna zapíšu. Zaplatila jsem paní na hlídání, oblékla se jako do divadla, protože jsem furt doma v teplákách, tak se přece vyfiknu,když už někam jdu a jela. Půl hodiny jsem hledala místo na zaparkování a na podpatcích v růžové bundičce, se žvýkačkou v puse  jsem vrazila do dveří fungl nové MŠ. Vrhla jsem se na paní učitelku, která seděla u stolečku se slovy,že jdu přihlásit své dítě. Ona na to: "A kde ho máte?" 

Já jsem jí odpověděla, že jsem ho nechala doma, že jsem nevěděla,že ho mám mít sebou. 

Paní nevěřícně zakývala hlavou a řekla: "Tak mi dejte jeho rodný list". Já na to,že ten taky nemám. "Tak mi dejte aspoň Vaší občanku". 

Tu jsem měla a tak jsem jí radostně paní předala. 

Učitelka chvíli kouká a říká: "Ale vy máte trvalé bydliště na Žižkově". 

"Ano" odpovím.

"Ale tady jste na Praze 10" říká paní učitelka. 

"Já vím,ale syn bydlí na Praze 10, můj muž tu má trvalé bydliště a syn je u něho nahlášen". 

" A máte na to nějaké potvrzení?" ptá se paní učitelka. 

"Nemám" odvětím smutně. 

Učitelka obrátí oči v sloup a říká:" Tak já vám zavolám paní ředitelku. 

"Děkuji"odpovím a je mi trapně. 

Paní ředitelka vypadala velmi mile a po té,co jsem jí celou situaci vylíčila mi říká: "A vy bydlíte kde na Praze 10?" 

"V Hostivaři" odvětím hrdě." 

"Hostivař, ale spadá pod městskou část Prahy 15, to bychom Vás stejně nevzali, to si musíte zažádat o MŠ ve Vaší městské části." 

     Poučena tímto nezapomenutelným zážitkem se pomalu začínám psychicky připravovat na letošní druhé kolo zápisu do MŠ a věřím, že tentokrát již uspějeme!

     

Hukačky

Jako zdroj příjmu potravy pro obě děti jsem díky bohu dobře geneticky vybavena. Prvnímu jsem zajistila výživu do 9  měsíce věku a druhého vydatně živím již 10 měsíc. Tento dar je ovšem nenávratně vykoupen změnou tvaru obou cisteren :-)

   Né, že bych před dětmi oplývala nějakým pevným poprsím,ale tvar to mělo. Po prvním dítěti jakž takž také, trochu menší,ale dalo se to ustát (manžel nic neříkal) a navíc,jsem to tolik neřešila,protože jsem věděla,že chci určitě ještě dítě druhé. Tvar se opět vylepšil v době těhotenství a po něm.

   Ovšem pohled,který se mi naskytl ke konci kojení druhého syna byl opravdu hodně špatný vtip. Nějak jsem tomu ovšem nedávala velký důraz. Ale potom,co mi můj 3 letý syn, ve vaně řekl: "Maminko a proč máš ty vemena?" jsem začala hledat možnosti jak tento optický klam- kdy se moje mladistvá prsa proměnily ve vemena- zlepšit. Pídila jsem se u ostatních maminek a ty mi potvrdily, že jsou na tom "naštěstí" stejně. Říká se tomu prý hukačky-když se prsa vyndají z podprsenky, udělají hůůůůů.

Takže dámy, pokud byste hledaly nějaké řešení, jak se naložit se svou pozůstalostí, nabízejí se 3 možnosti (dá se to i na splátky-ta třetí je zadarmo):

Možnost č.1:  plastika prsů (s prsními implantáty)

Možnost č. 2: modelace prsů

Možnost č.3:  hukačky

Chřipkový masakr

Letošní zima se nedá nazvat jinak než chřipkový masakr. Chřipková epidemie zamořila celou ČR a my v centru všeho dění - matičce Praze se již 3 měsíce plácáme s kámošema virama po zádech. Nosí nám to samozřejmě starší kluk ze školky. 

Nákaza u nás probíhá (jako ostatně všude jinde) obvykle v následujících krocích a intervalech:

Krok č. 1: 

Školkové dítko zakašle, zasrmká -dostane sirup na kašel (ca. 100,-Kč), sirup na rýmu (130,-Kč). Vaříme jitrocelový čaj (na kašel) s bezem (na rýmu). 

Rýma přechází zpravidla po týdnu, kašel po 3 týdnech.

Krok č. 2: 

Školkové dítko  v dobrém úmyslu popusinkovat svého milovaného 10-měsíčního brášku prskne bacil na něj. Nemoc u miminka má ovšem poněkud horší průběh. Mimi zasmrká, resp.začneme odsávat nudle. Následuje teplota (až 8 dní non stop 39,5). Teplotu srážíme sirupy na teploty, ty se musí střídat 2, takže to je ca.300,-Kč. Teplotu a rýmu zdatně doprovází kašel,na ten se dá použít sirup na kašel od staršího dítka. Kašel pozvolna přechází v larynghitidu, takže po noci strávené s hlavou v mrazáku a na pohotovosti u inhalátoru kupujeme ještě fenistil (170,-Kč),vincentku (25,-Kč) a domácí inhalátor (1.450,-Kč). Miminku vaříme stejný čaj jako staršímu dítku. Do čaje přidáváme med. 

Po 4 dnu nelepšícího se stavu a podávání všech těch léků začne hysterická matka (já) vyhledávat alternativní možnosti léčby. Takže po konzultaci s homeopatickým lékařem kupuje všechna homeopatika co mají v lékárně a postupně je podává -samozřejmě najednou s ostatními léky dítěti,takže vůbec neví zda zaberou. Cenu homeopatik už nepočítám,ale řekla bych tak celk. 1000,-Kč. Jelikož matka neví,zda homeopatika zabírají, konzultuje stav dítěte s indickým lékařem a dostane řadu ajurvédských čajů, na kterých je napsáno "není určeno pro děti". Celk. 300,-Kč.Tyto čaje vaří dítěti (každý čaj se louhuje a vaří jinak dlouhou dobu). Takže dítě k lékům klasickým a homeopatickým dostává ještě několik druhů ajurvédských čajů nevhodných pro děti :-).

Nejvíce náročné je pro maminku obzvláště nespletení se v tom,co má kdo dostat za lék a v jakou dobu. Po chvíli se matka přestává pomalu orientovat v tom,kde jsou homeopatika na horečku, kde na rýmu, v jaké lahvičce je čaj pro staršího a pro mladšího. Až se najednou matka přistihne,jak do miminka obaleného v tvarohovém zábalu (vhodné při kašli) leje místo čaje na kašel dětskou limonádu jupík :-)

Po týdnu stráveným v teplotách se zoufalá matka dočte o léčebné síle horečky a rozhodne se,že nechá proto svého vyčerpaného chudáčka se prát s teplotou. Dítě to naštěstí zvládne a po 6 hodinách 39,5 bez všech léků je dítě bez teplot! Hurá sláva maminka a všichni jsou šťastni. Po týdnu bez teplot  dítě ovšem začne znovu "hořet". Následuje návštěva lékaře a píchání středního ucha. Poté 3 dny má dítko přilepený studený kapesník na hlavě a už jsme z toho venku.

Krok č.3:

Obě dítka se s maminkou mazlí tak dlouho,až maminka začne také smrkat a kašlat. Přesto,že by nejraději ležela v posteli,běhá okolo všech s čajíčkama a sirupíčkama a do toho má ještě léčit sebe?

Po pár dnech rýmy a kašle se u maminky projeví zánět dutin a bronchitida, následuje návštěva lékaře a kojící maminka začíná brát antibiotika a léky na dutiny,které obsahují pseudoefedrin (300) ,takže nesmí kojit a navíc je celý den jak po 10 kafích. Přestávat kojit,když máte mléka pro regiment je obzvlášť těžký oříšek. Takže k obkladům na dutiny (teplé třešňové pecky střídáme s obkladem zázvor+mouka+voda) přidáváme ještě studený tvaroh na zanícená prsa. A jelikož se nám rýma vrazila i do ucha, přibyl i studený zábal na ucho. 

Po 14 dnech nelepšení se nachází maminka útěchu nejprve u indické procedury ve svédan boxu a inhalace čínských bylin a následně i u čínského doktora, kde si nechává  píchat akupunkturní jehly,jako by té bolesti nebylo málo :-)))

Krok č. 4:

Uzdravení-jsme zdraví,přežili jsem juchůůůů. Jak dlouho asi???? 14 CELÝ CH DNÍ a následuje stejný kolotoč: školka-rýma-mimi-rýma+teplota-matka-rýma-zánět dutin.

Takže podtrženo,sečteno nás tahle chřipková legrace stála kol a kolem 3500,-Kč, spoustu neprospaných nocí, výjezdů do nemocnice a strachu. Jaro už abys tady bylo :-)

Ha vtipe vyskoč!

Na vzdory 2 dětem jsem se dokopala nudou k tomu,abych si založila svůj blog, na kterém  budu pro pobavení publikovat své "nevšední" zážitky všedních dní.
Tak vzhůru do toho a jak říkal můj moudrý děd:
"Hrdě, tvrdě, mazaně s náma se taky nikdo nesere :-)"