Zápis do MŠ

S příchodem jara začíná i období zápisů do mateřských školek, což bývá noční můra většiny rodičů vzhledem k nedostatku míst v těchto přeplněných institucích. Jelikož jsem již absolvovala tento nezapomenutelný zážitek minulý rok s 2,5 letým synem a 9 měsíčním břichem, které mělo tvar overballu, seškrtala jsem letos počet školek na polovinu. Popíši Vám jak u nás takový zápis do MŠ probíhal.

     V první řadě, jsme museli přehlásit dítě na adresu k manželovi, kde se celá rodina trvale zdržuje, jelikož máme s manželem každý jinou adresu trvalého bydliště  a dítě automaticky spadá pod adresu své matky. Takže jsme se celá šťastná rodina vydali výlet na radnici městské části, kde jsme vytrvale čekali s  pořadovým lístkem (těch jsme měli asi 5, protože jsem stále mačkala různé varianty,kde by tak asi tuto záležitost mohli vyřizovat). Když jsme se po vydatné čekací době dočkali, dostali jsme u okénka k vyplnění žádost, zaplatili poplatek a dozvěděli se,že stejně školku nedostaneme,protože berou jen předškoláky a našemu podzimnímu dítku nebudou v den nástupu do MŠ ještě 3 roky. Nicméně nás to neodradilo a syn po absolvování této procedury již úředně spadal jinam než pod lůno své matky.

     Další věc, která byla třeba zařídit byla několikahodinová návštěva webových stránek všech MŠ v naší městské části a vybrání té vhodné (takže pro jistotu všech), stáhnutí přihlašovacích žádostí a evidenčních listů a jejich následné několikahodinové vyplnění, které mi manžel trpělivě tiskl a tiskl stále nové a nové,protože jsem skoro v každém udělala chybu. 

     Dalším krokem byla návštěva u pediatra, který nám za poplatek 100 Kč za ks tyto přihlášky potvrdil. Jelikož jich bylo asi 5 pořídila jsem si speciální desky,kde jsem měla ke každé MŠ ve fólii vždy zastrčenou přihlášku + ev.list,abych věděla co k čemu patří. 

     Nastal den odevzdání přihlášek a tak jsem se vesele vydala na okružní jízdu po MŠ se svým synem,který tento nápad velice uvítal a za slíbenou odměnu ani moc neprotestoval. Při návštěvě první  školky jsem s několika dalšími rodiči stála frontu před školkou a měla tak čas se rozhlížet po okolí (školka se nacházela mezi starýma panelákama) a při představě,že sem bude můj syn chodit jsem se zase sebrala a odjela. Další školka vypadala lépe,tak jsme odevzdali přihlášku,dostali pořadové číslo a jeli o dům dál. Při poslední školce syn už řval jak tur a já málem porodila. Měli jsme to za sebou. Pečlivě jsem zastrkala všechny pořadové lístky do desek a polopaticky vše vysvětlila manželovi.  A jelikož se přiblížil termín porodu, zainstruovala jsem manžela, aby se synem na samotný zápis jel sám a odešla do porodnice. Nejlepší je,že zápisy probíhají vždy v tu dobu,kdy syn po obědě spí, takže manžel místo toho,aby syna spát nedával, nebo ho dal spát dřív ho nechal hezky vyspat a tak stihli jen 2 školky. Takže ten zbytek mého úsilí byl ztracen v nenávratnu.

     Za pár týdnů nám přišlo vyrozumění, že syn přijat nebyl. Ó jaké překvapení. Syn tedy začal chodit do školky soukromé. Tato školka je moc hezká, všichni jsou moc hodní a my vlídně odevzdáváme měsíčně této milé instituci mojí mateřskou. Každodenní vodění řvoucího dítěte do školky mě utvrdilo v tom,že to byl opravdu skvělý nápad dát dítě do školky a pomalu jsem začínala propadat depresím co jsem to za matku, která dítě odstrčí do bacily zamořeného doupěte plného usmrkaných a řvoucích dětí a šílených učitelek. Samozřejmě mě následné vyzvedávání ze školky pokaždé stálo skoro dvě stovky, protože když jsem viděla uplakané dítě,které ke mně běží, tak jsem mu po každé něco koupila. Jenže tato metoda nebyla příliš efektivní,protože po 3 dnu již dítě s úsměvem na rtech, když mě vidělo, začalo hraně natahovat a když jsem se ho zeptala,jak bylo ve školce,tak mi odpovědělo: " Maminko já jsem plakal - a dárek koupila máma? Chci auto,traktor,valník....."

     V polovině roku jsem se dočetla v novinách,že se  otevírá nová školka. Jelikož je syn většinu času ne ve školce, ale doma nemocný a s ním i já i můj mladší syn a někdy (když je doma) i můj muž (na tuto pasáž navazuje článek chřipkový masakr), tak s vidinou toho,že ušetříme jsem se rozhodla,že tam syna zapíšu. Zaplatila jsem paní na hlídání, oblékla se jako do divadla, protože jsem furt doma v teplákách, tak se přece vyfiknu,když už někam jdu a jela. Půl hodiny jsem hledala místo na zaparkování a na podpatcích v růžové bundičce, se žvýkačkou v puse  jsem vrazila do dveří fungl nové MŠ. Vrhla jsem se na paní učitelku, která seděla u stolečku se slovy,že jdu přihlásit své dítě. Ona na to: "A kde ho máte?" 

Já jsem jí odpověděla, že jsem ho nechala doma, že jsem nevěděla,že ho mám mít sebou. 

Paní nevěřícně zakývala hlavou a řekla: "Tak mi dejte jeho rodný list". Já na to,že ten taky nemám. "Tak mi dejte aspoň Vaší občanku". 

Tu jsem měla a tak jsem jí radostně paní předala. 

Učitelka chvíli kouká a říká: "Ale vy máte trvalé bydliště na Žižkově". 

"Ano" odpovím.

"Ale tady jste na Praze 10" říká paní učitelka. 

"Já vím,ale syn bydlí na Praze 10, můj muž tu má trvalé bydliště a syn je u něho nahlášen". 

" A máte na to nějaké potvrzení?" ptá se paní učitelka. 

"Nemám" odvětím smutně. 

Učitelka obrátí oči v sloup a říká:" Tak já vám zavolám paní ředitelku. 

"Děkuji"odpovím a je mi trapně. 

Paní ředitelka vypadala velmi mile a po té,co jsem jí celou situaci vylíčila mi říká: "A vy bydlíte kde na Praze 10?" 

"V Hostivaři" odvětím hrdě." 

"Hostivař, ale spadá pod městskou část Prahy 15, to bychom Vás stejně nevzali, to si musíte zažádat o MŠ ve Vaší městské části." 

     Poučena tímto nezapomenutelným zážitkem se pomalu začínám psychicky připravovat na letošní druhé kolo zápisu do MŠ a věřím, že tentokrát již uspějeme!